Já, jenž katem jsem, ne pouze mečem vládnu, ale i osudem vlastního rodu.
Největší tíže mého života neleží v krvi, již prolévám, nýbrž v tom, co zanechávám svému dítěti. Neb dítě kata nenese jen jméno nese stigma, jež mu svět vtiskl dávno před jeho prvním dechem.

👶 Dítě v stínu šibenice

Mé dítě nepoznalo svět, jak jej znají jiní.
Od útlého věku vidí strach v očích lidí, slyší šeptání za zády a cítí, že jest jiné.

Děti se mu vyhýbají 😔, rodiče je varují, aby se nepřibližovalo.
Neboť kdo se dotkne kata či jeho rodu, ten poskvrněn bývá.

A tak vyrůstá v samotě, ač vina jeho žádná není.

🏚️ Dědictví, jemuž nelze uniknout

Řemeslo mé není toliko prací jest údělem, jenž se dědí.
Syn kata bývá katem, dcera jeho provdána bývá toliko za podobné rody.

Mé dítě nemá volby.
Již od kolébky jest mu cesta určena, ať chce či nechce.

A já, ač otcem jsem, nemohu mu dát svobodu, již bych sám rád měl.

⚖️ Vnitřní boj otce

Často se ptám sám sebe: činím dobře?

Plním povinnost vůči zákonu a vrchnosti 👑, avšak co povinnost vůči vlastní krvi?

Když hledím do očí svého dítěte, vidím v nich otázku, na niž odpovědi nemám:
„Otče, proč jsme jiní?“

A v tu chvíli jest mé srdce těžší než meč, jejž třímám.

💔 Láska a vina

Miluji své dítě více než vlastní život. ❤️

A přece vím, že jest mou vinou, že nese břímě, jež si nevybralo.
Ne mečem, ale svou existencí jsem mu určil osud.

Každý rozsudek, jejž vykonám, není jen koncem jednoho života —
jest i dalším kamenem v cestě, po níž mé dítě kráčí.

📖 Závěrečné rozjímání

Nuže pravím: kat není jen tím, kdo bere životy.

Jest i tím, kdo dává život a s ním i úděl, jenž bývá těžší než smrt sama. 💀

A tak žiji s vědomím, že mé skutky nezemřou se mnou,
nýbrž budou žíti v osudu mého dítěte.

Toť jest pravé břímě kata.