Já, jenž meč i provaz v rukou třímám, vypovím vám, jak plyne den muže, jehož jméno lid vyslovuje šeptem. Neboť kat není jen tím, kdo život bere jest též služebníkem města od úsvitu až do soumraku

🌅 Ráno kata

Den můj počíná časně. Ne kohout, ale povinnost mne budí.

Nejprve jest třeba zkontrolovati nástroje – meč, provaz, železa. Neb tupý nástroj jest hanbou i neštěstím.

Poté přichází povinnosti, jež lid raději nevidí – odklízení nečistot, mršin či jiných věcí, jež jiní konati nechtějí.

⚖️ Povinnosti přes den

Kat neslouží jen při popravách.

Často jest přítomen při výsleších, kde dohlíží na výkon práva.

Někdy hlídá vězně, jindy doprovází odsouzené na jejich poslední cestě.

A jsou dny, kdy se žádná poprava nekoná – a přesto práce neubývá.

💀 O popravách

Jsou-li nařízeny, den se mění.

Lid se schází, soud byl vynesen a já stojím před všemi.

V takové chvíli nesmí ruka zaváhati. Neb špatně vykonaná poprava jest hanbou větší než samotný čin odsouzeného.

🕯️ Odpoledne a ticho

Když práce skončí, vracím se mimo hradby, kde kat žije.

Lidé se mne straní, děti odvracejí zrak.

A přesto vědí, že bez mé služby by řád nevydržel.

🔥 Večer kata

Večer jest časem klidu, pokud jej osud dopřeje.

Někdy opravuji nástroje, jindy rozjímám nad tím, co jsem vykonal.

Neb každý den přináší jinou tíhu – a ne každá se dá snadno nésti.

📜 Závěrečné slovo

Tak plyne den kata.

Ne v slávě, ne v radosti – ale v povinnosti.

A kdo myslí, že kat žije jen z krve, ten nezná pravdu.

Kat žije ze služby, již jiní vykonati nedokáží.