Katův život

Historie kata

Já, kat městský, jenž v stínu šibenic žije a v očích lidu hanbou nazýván jest, pravím vám příběh svůj i řemesla, jež staré jak hřích samo.

O mém údělu a řemesle

Narodil jsem se ne ze slávy, leč z nutnosti. Neboť katem se člověk nestává z vůle lidu, ale z donucení či dědictví. Mnohý z nás jest synem kata, neb jiný by nás do cechu nepřijal. Lidé nás míjejí, jako bychom mor nosili – ani s námi nejedí, ani ruce nepodají. (Wikipedie)

A přece – když soud vyřkne ortel smrti, kdo jiný než já jej vykoná?


Co činí kat ve středověku

Nejsem jen ten, kdo mečem hlavy stíná. Mé dílo širší jest a temnější:

  • stínám, věším, lámu kolem i pálím dle rozsudku
  • mučením zločince k doznání přivádím
  • mrtvé bez rodiny pohřbívám
  • někdy i město od mršin a nečistot očišťuji (Wikipedie)

Taková jest pravda: činím práci, již jiní konat nechtějí.


O trestech a spravedlnosti

Ve věku, jemuž vy říkáte středověk (od pádu Říma léta 476 až po novější časy), bývá právo tvrdé a výstražné. (Wikipedie)

Zločiny těžké – vraždy, loupeže či kacířství – trestány jsou:

  • stětím hlavy (čestnější pro pány)
  • oběšením (pro zloděje a chudé)
  • upálením či rozčtvrcením (pro nejtěžší provinění) (Wikipedie)

Těla odsouzenců často visí na očích lidu, aby každý viděl, co jej čeká, zhřeší-li.


O hanbě a samotě

Ač sloužím zákonu, jsem sám vyvrhelem. Mé děti si berou děti jiných katů, neboť jiní by je nepřijali. (Wikipedie)

Mám dům za hradbami, daleko od lidí. V kostele stojím stranou. A přesto, když přijde den popravy, celé město hledí na mne.


O českém katu a paměti

Pamatujte jméno Jan Mydlář – slavného kata českého. Ten roku 1621 na Staroměstském náměstí vykonal ortel nad 27 pány českými. I on byl člověk učený, a přece osud jej k řemeslu katovskému přivedl. (Wikipedie)


Závěrečná řeč kata

Nejsem ďábel, jak se praví. Jsem jen nástroj práva.

Když meč zvedám, nečiním tak z radosti, ale z povinnosti. Neboť bez kata by zákon byl jen slovem a strach by vládl místo řádu.

A tak stojím mezi světy:
nenáviděn lidem,
potřebný vrchnosti,
a navždy poznamenán krví i tichem.


Tak pravím já, kat.

Související obsah

Akce

Vyberte, co si chcete přečíst.