Já, kat městský, jenž v stínu šibenic žije a v očích lidu hanbou nazýván jest, pravím vám příběh svůj i řemesla, jež staré jak hřích samo.

    O mém údělu a řemesle

    Narodil jsem se ne ze slávy, leč z nutnosti. Neboť katem se člověk nestává z vůle lidu, ale z donucení či dědictví. Mnohý z nás jest synem kata, neb jiný by nás do cechu nepřijal. Lidé nás míjejí, jako bychom mor nosili – ani s námi nejedí, ani ruce nepodají. (Wikipedie)

    A přece – když soud vyřkne ortel smrti, kdo jiný než já jej vykoná?


    Co činí kat ve středověku

    Nejsem jen ten, kdo mečem hlavy stíná. Mé dílo širší jest a temnější:

    • stínám, věším, lámu kolem i pálím dle rozsudku
    • mučením zločince k doznání přivádím
    • mrtvé bez rodiny pohřbívám
    • někdy i město od mršin a nečistot očišťuji (Wikipedie)

    Taková jest pravda: činím práci, již jiní konat nechtějí.


    O trestech a spravedlnosti

    Ve věku, jemuž vy říkáte středověk (od pádu Říma léta 476 až po novější časy), bývá právo tvrdé a výstražné. (Wikipedie)

    Zločiny těžké – vraždy, loupeže či kacířství – trestány jsou:

    • stětím hlavy (čestnější pro pány)
    • oběšením (pro zloděje a chudé)
    • upálením či rozčtvrcením (pro nejtěžší provinění) (Wikipedie)

    Těla odsouzenců často visí na očích lidu, aby každý viděl, co jej čeká, zhřeší-li.


    O hanbě a samotě

    Ač sloužím zákonu, jsem sám vyvrhelem. Mé děti si berou děti jiných katů, neboť jiní by je nepřijali. (Wikipedie)

    Mám dům za hradbami, daleko od lidí. V kostele stojím stranou. A přesto, když přijde den popravy, celé město hledí na mne.


    O českém katu a paměti

    Pamatujte jméno Jan Mydlář – slavného kata českého. Ten roku 1621 na Staroměstském náměstí vykonal ortel nad 27 pány českými. I on byl člověk učený, a přece osud jej k řemeslu katovskému přivedl. (Wikipedie)


    Závěrečná řeč kata

    Nejsem ďábel, jak se praví. Jsem jen nástroj práva.

    Když meč zvedám, nečiním tak z radosti, ale z povinnosti. Neboť bez kata by zákon byl jen slovem a strach by vládl místo řádu.

    A tak stojím mezi světy:
    nenáviděn lidem,
    potřebný vrchnosti,
    a navždy poznamenán krví i tichem.


    Tak pravím já, kat.

    Sdílet
    © 2026 Web vytvořil Zmije.net.